Japonsko - slovníček

Japonská slovní zásoba může na první pohled působit odrazujícím dojmem, ale pro turisty na organizovaném zájezdu je to spíše zpestření než překážka. Znalost pár základních frází vám otevře dveře k místním, kteří ocení každou snahu domluvit se jejich řečí, i když anglicky se domluvíte na drtivé většině míst, kam vás dovolená v Japonsku zavede.

Základní slovíčka

Japonština používá tři písemné systémy najednou – hiraganu, katakanu a přejaté čínské znaky kandži. Naštěstí se v turistických oblastech běžně setkáte i s přepisem do latinky (tzv. romadži), takže názvy stanic metra nebo ulic přečtete bez problémů.

Základní zdvořilostní fráze se hodí použít v obchodech, restauracích i při setkání s personálem hotelu. Zde je přehled nejužitečnějších výrazů, které oceníte na každém kroku:

• Konničiwa: dobrý den, univerzální pozdrav používaný přes den
• Arigató: děkuji, zdvořilejší varianta je arigató gozaimasu
• Sumimasen: promiňte, používá se při omluvě i pro přivolání obsluhy
• Hai / Iie: ano / ne
• Oišii: chutné, oceníte při ochutnávání místních specialit
• Ikura desu ka: kolik to stojí
• Toire wa doko desu ka: kde je toaleta
• Kanpai: na zdraví, typický přípitek při večeři

Z praxe víme, že klienti nejvíc ocení právě zvládnutí jednoduchého poděkování a pozdravu – Japonci na to reagují úsměvem a často i vstřícnějším přístupem, ať už jde o prodavače v Tokiu nebo majitele malé restaurace v Kjótu.

Jak se domluvit

Angličtina v Japonsku funguje nejlépe ve velkých hotelech, na letištích a v turisticky exponovaných čtvrtích. Personál sice anglicky rozumí, ale mluvení mu často dělá potíže kvůli odlišné výslovnosti, proto se vyplatí mluvit pomalu a jednoduše, případně si pomoci gesty nebo ukázáním na mapě.

Mimo velká města, například na venkově kolem hory Fudži nebo v menších městečkách, se s angličtinou setkáte méně. I tam si ale poradíte – Japonci jsou vstřícní a rádi pomůžou, i když si musí vypomoct překladačem v mobilu, který je tam naprosto běžný.

Velkou pomocí jsou i vizuální prvky, na které je japonský systém zvyklý. V metru, na nádražích i v restauracích narazíte na piktogramy, barevné linky a často i fotografie jídel v jídelním lístku, takže objednávka bez znalosti jazyka není žádný problém.

Praktický je i zvyk ukazování – v restauraci není nic neobvyklého ukázat na vosková jídla ve výloze (mnoho podniků je vystavuje jako reklamu) nebo na fotku v menu. Číšník pak přesně ví, co si přejete, aniž byste museli cokoliv vyslovovat.

U této stránky žádnou FAQ sekci nepíšu.